Povinná literatura, aneb můžu nebo musím?

16. july 2018 at 10:09 | Michelle Rosie. |  Topic of the Week
Je mi 22 let a v září nastupuji do 3. ročníku na vysoké škole. Teprve tenhle rok jsem si připustila, že bych si docela ráda přečetla nějaké ty velké klasiky, které by měl přečíst každý, alespoň podle článku - 100 knížek, které by měl každý přečíst. Když jsem byla na střední škole, tak jsme dostali v prváku seznam knih, z nichž jsme si měli vybrat 20 děl a ty přečíst k závěrečné zkoušce z českého jazyka. Většina to nechávala až na samotný maturitní ročník, ale mě některé knížky zajímali už právě v prváku. Vždycky jsem hrozně ráda četla, ale nikdy jsem nebyla dobrá v dělání toho, co musím! Vždycky dělám strašně ráda to co chci a dělat můžu, ale nenávidím příkazy. Právě příkazy ve mně ničí tu touhu udělat tu jistou věc, jako třeba přečíst 100 klasických děl. Věřte mi, přečetla bych to všechno, ale moje povaha nesnesla to, že to musím přečíst. Nicméně, jak říkám, některé knihy mě zaujali už v prváku a tak jsem šla do knihovny a půjčila jsem si Annu Kareninu od Tolstoje.


Trápila jsem se první tři dny s prvními 10 stránkami a pak jsem to vrátila s tím, že nemám ponětí, jak odmaturuju, protože to nebylo čtení, které mě v té době zajímalo. Byla jsem mnohem víc odvařená ze čtení Vampýrské Akademie, než z klasik. Vlastně právě tím, že jsem je číst musela, tak se mi vůbec nechtělo. Nechala jsem to tedy být a počas prváku jsem si četla to, co jsem sama číst chtěla.

Myslím, že to bylo snad hned na začátku druháku nebo něco chvíli po začátku, kdy jsem viděla na chodbě maturantku jak je zažraná do Anny Kareniny. Chvíli jsem se dívala na tu knížku a ona si mě všimla. Řekla mi, že je to fakt síla ten příběh. Zeptala jsem se jí, o čem to vlastně je a řekla jsem jí, že už jsem se pokusila číst to, ale nepřekousala jsem se přes prvních 10 stran. Zavřela knihu a podívala se na mě, pokynula ať si k ní přisednu a začala mi vyprávět stroze o čem vlastně příběh je. Z jejího vyprávění jsem se do toho zamilovala a ihned jsem vyšlapala schody do prvního patra do školní knihovny a požádala o Annu Kareninu. Učitelka sedící v kabinetě se na mě zadívala, jestli jsem si jistá a já řekla, že naprosto. Pověděla mi, že jsem odvážná a knihu mi vyndala z poličky. Odnášela jsem si jí jako poklad a ještě ten den jsem jí začala číst o přestávkách ve škole. Najednou to bylo snadné. Četlo se to dobře a na konci týdne jsem knihu dočetla. Nechápala jsem, proč to poprvé nešlo a teď jsem z toho byla tak hotová. Anna se mi zapsala do literální paměti jako srdcová záležitost a byla jsem nadšená, že jsem přečetla 900 stran během týdne. Tehdy tu knihu viděl na mé lavici spolužák a zeptal se mě, kolik to má stran, na to jsem mu odpověděla že 900 a on mi řekl, že to by četl 900 dní rovných. Bylo skvělé říct mu, že já to přečetla za týden. Skvělé alespoň do doby, než mi na to oznámil, že jsem magor. V té době jsem si to brala přeci jen osobně, dneska se ale směju s tím, že budu ráda magorem, co čte knížky.

Do maturitního ročníku jsem nakonec měla přečteno asi 30 knih a říkala jsem si, že jsem v pohodě. To jsem ale ještě něvěděla, že podmínky jsou daleko přísnější. Musela jsem mít zástupce knih z různých kategorií a tím pádem to nebylo 20 knih ze 100, ale skoro rovnou naservírovaný seznam, toho, co jsme měli mít přečteno. Upřímně s tímhle se nemůžu dodnes vyrovnat, ale prostě to tak je. Byla jsem naštvaná, že musím číst něco, co číct nechci. Najednou to bylo všechno o tom, že musím. Budu upřímná, všech 20 knih jsem nepřečetla. Přečetla jsem teda mnohem víc, ale ne ty, které jsem musela, protože jsem prostě nechtěla číst to, co musím. Nakonec jsem si vytáhla další srdcovou záležitost - Hamleta od Shakespeara, i když se mi v té době víc líbil příběh Romeo a Julie. Odborný text jsem zvládla tedy suprově, ale trochu to vázlo na tom neodborném a odcházela jsem s 2 z českého jazyka.

Pointou celého článku je to, že mě moc mrzí, že jsem byla povinována přečíst si knihy, které mi někdo poručil číst. A nečetla jsem proto, že můžu, ale proto, že musím. Dnes jsem 3 roky po maturitě a teprve nyní nalézám v sobě chuť pustit se do děl z maturitního seznamu, aneb rovnou do seznamu 100 knih, které by měl každý přečíst, který naleznete na databazeknih.cz.
 

5 people judged this article.

Comments

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 16. july 2018 at 11:08 | React

To naprosto chápu. My ještě dělali normální nestátní maturitu a měli jsme dovoleno buď tu knížku přečíst a nebo ji vidět adaptovanou. Takže i když jsem hrozně ráda četla, můj seznam k maturitě se hemžil filmy a divadelními hrami. Zkrátka a jednoduše proto, že velká část "klasik" mě číst nebavila. To jsem třeba takhle popadla Hamleta, otevřela a... vono se to nedalo. První tři stránky a letěl. Tak jsem se spokojila s Hamletem v jednom divadle a školním rozborem. A takových děl bylo plno, a to jsem ještě byla z těch, kteří si něco složitého přečtou i dobrovolně. Ve druháku jsem třeba dobrovolně vzala Sofiinu volbu (a totálně odrovnala učitelku, když se chopila příležitosti a jala se ze mě mámit, co si o tom myslím - řekla jsem jí, že mě to vůbec nebaví a Sofie mi leze na nervy :D). A i když některé z těch klasik jsem už dneska četla a nebyl to problém, jiné nechci číst dosud, protože mě to nebaví. Částečně i proto, že klasiky jsou staré a ještě starší, takže pro někoho může být problém překousnout styl a výrazivo, a jestliže je nebere děj ani postavy, fakt se to nedá. A jestliže tahle situace má přimět číst puberťáka, no... nedivím se, že je to takový problém. Pro film bývá kniha velice zjednodušená, ale pokud je to téma a ještě i styl, co ho fakt nebere, tak to nikdy nepřečte tak, aby o tom mohl mluvit. Pokud to vůbec přečte.
Nejlepší by bylo zkrátka ano, vydat seznam knih, ale dost dlouhý a pro každou požadovanou etapu uvést dostatečné rozpětí tak, aby měl každý šanci si tam něco najít. Něco krátkýho, něco dějově zajímavýho, něco spíš povídacího, něco... zkrátka něco.

2 sakay sakay | Web | 16. july 2018 at 11:56 | React

chápu tě, i když mě ta "povinnost" nevadila a nevadí ani teď na vejšce :) jasně, občas je to otrava, ale díky těm povinným výběrům vyzkouším od každého žánru/období něco a mám přehled + jsem si našla spoustu fakt super knížek, do ketrých bych to ze začátku vůbec neřekla :)

3 Lucky Lady. Lucky Lady. | Web | 16. july 2018 at 12:28 | React

Toto je presne, ako keby som to písala ja. Tiež neznášam, keď niečo musím, a ešte horšie, keď to musím stihnúť do určitého termínu. Aj keď ma to možno baví, tá psychologická myšlienka, že niečo musím a musím a musím, ťa ešte viac od toho odrádza. Je to tak aj s učením. Napríklad, keď je semester a musím sa učiť na skúšky a pod., tak za ten svet sa mi nechce, pretože sa to musím naučiť, pretože je skúška za pár dní. Ale akonáhle sú prázdniny, tak ja sa s radosťou učím nový jazyk, a hneď ako mi skončili štátnice, tak som sa nemusela učiť, tak som sa začala učiť sama od seba. :D Je to zaujímavé, ako je ten mozog nastavený a tá psychika. Že, keď niečo človek musí, tak sa mu do toho nechce, asi by sme mali vymieňať slovo "musím" za "chcem", a úplne ho vyradiť zo svojho slovníka. :)

4 Sakamakiya Mononoke-Maka Sakamakiya Mononoke-Maka | Email | Web | 16. july 2018 at 18:47 | React

Pěkné

5 masterofexceptions masterofexceptions | Email | Web | 16. july 2018 at 21:29 | React

Najs. S chuti pro povinnosti to mam totozne. Ke knizkam jsem si nasel cestu az o hodne pozdeji. 900 stran za tyden? To jsem jeste nedal ... :)))

6 Ta co bloguje z nudy Ta co bloguje z nudy | Web | 16. july 2018 at 23:52 | React

Ani mi nemluv. Babičku jsem četla až po škole a to je všechno, skutečně jsme nic z ní nečetla!
...nepřijdu si extra ochuzená, ačkoliv člověk by to znát asi měl..ale proč POVINNĚ ?!
Povinnost do dobrovolného poznávání nepatří.

7 Zlomený meč Zlomený meč | Email | Web | 17. july 2018 at 22:28 | React

Přesně! Přesně! Je obrovský rozdíl, když něco musíš přečíst, co nejrychleji to vstřebat a naučit se to... a když to přečísst nemusíš, děláš to pro zábavu a vychutnáváš si to :)

8 niki-chan niki-chan | Web | 18. july 2018 at 7:13 | React

Myslím, že ten povinný seznam odradí mnoho lidí od čtení... mě teda, já čtení a klasiku milovala snad od vždy, takže mě spíš štvalo, co se tam ne/objevila za díla :-?

9 Sacharin Sacharin | Email | Web | 18. july 2018 at 10:19 | React

S povinnou školní četbou je to těžké. Taky tomu úplně nefandím. Zařazuji do výběru na Téma Týdne. :)

10 Michelle Rosie Michelle Rosie | Web | 18. july 2018 at 21:01 | React

[9]: Děkuji moc ! Toho si vážně opravdu vážím! :)

11 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 29. july 2018 at 12:54 | React

Anna Karenina je jediná knížka u které jsem kdy přeskočila nějaké pasáže- a to ty, jak se Levin rozplývá nad zemědělstvím asi tak 200 stran. Ty jsem přeskočila a nijak nebyl problém s navázáním na příběh.
Malá rada, když se ti to příčí číst, přečti si od toho samého autora něco jiného. Vynucení autoři bývají často plodní. A ani nevíš jak, brzy se dostaneš k tomu do čeho se ti zezačátku vůbec nechtělo.

Ta zrada přišla v podobě přesně daného seznamu nebo jen parametrů (z toho a toho období, tolik básnických sbírek, tolik divadelních her, nanejvýš dvě knížky od stejného autora...)? Pokud to bylo to druhé (viz závorka), tak to je norma všude a není se na co zlobit.

Já si vytáhla Matku od Čapka. Není to moje srdcovka ale dobře se to rozebírá a nebylo na tom co zkazit. Odešla jsem od maturity s jedničkou :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
TOPlist